Ocalone

Na základě úryvků ze vzpomínek a deníků svědků i obětí vytvořil dramatik Piotr Rowicki příběh Ireny K., který je dojemným popisem zvěrstev spáchaných v roce 1944 jednotkami SS RONA, složené převážně z dezertérů z Rudé armády. Hra není jen příběhem o přechodném táboře v Zieleniaku, ale stává se univerzálním vyprávěním o zkušenostech žen, které během války utrpěly znásilnění. Tento příběh bude relevantní v každé části světa, kde probíhá ozbrojený konflikt a kde je znásilnění používáno jako válečná zbraň. Irena K. z Opaczewské ulice měla v srpnu 1944 pouhých 12 let, když se jednotky SS RONA objevily v povstalecké Varšavě a donutily civilní obyvatelstvo Ochoty vstoupit do tábora v Zieleniaku. Noc co noc opilí vojáci vytahovali z davu ženy všech věkových kategorií, od malých dívek po těhotné ženy, a znásilňovali je. Mnohé z nich byly brutálně zavražděny. Irena přežila. Osmdesát let její vzpomínky mlčely, ale v den, kdy byl odhalen památník na počest zavražděných v Zieleniaku, se jí vše vrátilo. Byla zpátky v noci v Zieleniaku a slyšela výkřiky dívek a žen, které nikdo nemohl zachránit. Znovu uslyšela svůj vlastní tlumený hlas. Pak najednou začala mluvit nahlas: „V té době jsem měla ve vlasech připnutou bílou stužku… .”

Agnieszka Przepiórska – herečka působící v divadle, televizních seriálech a filmech, úspěšná umělkyně v oblasti monodramatu. Byla jmenována jednou ze 100 nejvlivnějších žen roku 2023 časopisem Forbes Women Poland. Ve stejném roce byla časopisem Wysokie Obcasy nominována na titul Superhrdinka. Absolventka hereckého oddělení Státního institutu múzických umění v Petrohradě. Již několik let se v úzké spolupráci s dramatikem a spisovatelem Piotrem Rowickim věnuje tvorbě inscenací v žánru biografického monodramatu (bioteátru). Ztvárnila mimo jiné Zuzannu Ginczanku, Simonu Kossakovou a Barbaru Sadowskou v monodramatech v režii Anny Gryszkówny. Získala řadu prestižních ocenění a vyznamenání, včetně ceny Aleksandra Zelwerowicze za nejlepší herečku za rok 2023 za roli ve hře W maju się nie umiera. Historia Barbary Sadowskiej. Od roku 2021 působí v divadle Juliusz Słowacki v Krakově, kde hrála v inscenacích jako Dziady a Wesele v režii Maji Kleczewské a Proszę Państwa, Wyspiański umiera Agaty Dudy-Graczové. Ocalone je osmým monodramatem v její herecké kariéře.

Maja Kleczewska – divadelní režisérka. Absolventka Akademie divadelních umění v Krakově. Studovala psychologii na Fakultě psychologie Varšavské univerzity a režii na Národní akademii dramatického umění Aleksandra Zelwerowicze ve Varšavě, kde v současné době působí jako lektorka katedry režie. Debutovala v roce 2001 inscenací hry Jordan od Anny Reynoldsové a Moiry Buffiniové v Słowackého divadle v Krakově. Profesionálně spolupracovala s divadly v Krakově, Varšavě, Hamburku, Lublani, Poznani, Opole, Bydhošti, Wałbrzychu a s Divadlem dramatickým v Ivano-Frankivsku na Ukrajině. Její inscenace byly uvedeny na festivalech v Benátkách (Fury od Jelinek), Paříži (Sen noci svatojánské od Shakespeara), Londýně (Macbeth od Shakespeara), Berlíně (Sen noci svatojánské od Shakespeara), Tbilisi (Soumrak bohů podle scénáře Lucchina Viscontiho), Soul (Macbeth od Shakespeara), Madrid (Under Pressure podle scénáře J. Cassavetese), Nitra (Woyzeck od Georga Büchnera), Poznaň (Slow Man, opera podle libreta J. M. Coetzeeho).
Od sezóny 2024/25 je ředitelkou divadla Teatr Powszechny ve Varšavě.