ZBRODNIA I KARA. Z powodu zbrodni Rosjan, których nie potrafimy zrozumieć
V představení realizovaném ve Vratislavi rozvíjí Jakub Skrzywanek spolu se svými stálými spolupracovníky myšlenku divadelní rekonstrukce, jejímž prostřednictvím se snaží odpovědět na nejdůležitější otázky dneška: kolik toho ještě potřebujeme vidět, jaké podněty musíme přijmout, co se musí stát, abychom se jako mezinárodní společenství přestali smiřovat s beztrestností pachatelů těchto a dalších zločinů, které se ve světě dějí?
POZOR!
Hra přímo odkazuje na ruské zločiny páchané na dnešní Ukrajině.
Obsahuje drastické scény násilí, včetně sexuálního násilí.
Jsou použita stroboskopická světla a bouchací pistole.
Scénář vznikl na základě materiálů dokumentujících ruské válečné zločiny, které shromáždili ukrajinští novináři, zejména členové kolektivu Slidstvo, a na základě společného hledání odpovědí na otázku, co vlastně cítíme, když vidíme obrazy války. Použita byla také pasáž z románu Fjodora Dostojevského Zločin a trest.
„Vytáhl sekeru, uchopil ji oběma rukama, zvedl ji do výše a téměř nevědomky, aniž by do úderu vložil jakoukoli sílu, jakoby strojově, udeřil oběma rukama stařenku do hlavy“ - tak Dostojevskij popsal nejslavnější zločin v dějinách literatury. Potřebujeme k pochopení Raskolnikovova činu víc? Co je to zločin, jaké jsou jeho důsledky a kde se bere?
Co kdybychom se tentokrát zaměřili na oběti? Místo literatury a fikce si vybrat skutečné zločiny páchané každý den pár set kilometrů od nás, na Ukrajině? Dívat se na obrazy války, které se k nám dostávají, bez pohodlného postoje soucitu, který nám dává pocit, že nejsme spoluviníky vrahů? Zvláště když už více než rok vídáme na ulicích našich měst blízké jejich obětí.
Koho tedy chceme potrestat a jak ho chceme potrestat, abychom alespoň uspokojili své blaho? Protože víme, že nepotrestáme nikoho z těch, které bychom opravdu chtěli potrestat. Anebo právě netrestat, ale prostě se snažit, aby to všechno konečně přestalo. Kolikrát se ještě můžeme bez pocitu trapnosti dívat na ty, kteří opět vyjdou do ulic a budou stát s transparenty: „Už nikdy více!“?
Jakub Skrzywanek (nar. 1992, z Vratislavi) - divadelní režisér, autor textů, tvůrce performativních instalací, od konce roku 2021 do roku 2024 umělecký ředitel Současného divadla ve Štětíně, od sezony 2024/25 bude řídit Staré národní divadlo v Krakově jako jeho umělecký ředitel spolu s Dorotou Ignatjew. Oceněn Konradovým vavřínem a na festivalu Božská komedie (2022, za inscenaci Smrt Jana Pavla II), vítěz divadelního pasu Polityky (2023).
Magda Piekarska, teatralny pl:
„Skrzywanek ve Vratislavi uskutečnil asi nejméně nápadné ze svých představení, které mění vektor jeho tvůrčího hledání. A jde proti proudu obrazu války, v němž by bylo hezké, kdybychom viděli sami sebe - s naší solidární akcí, s naší ochotou pomáhat, se sbírkami na drony, lékárničky, zbraně. Každý, kdo se do této vzpoury nějakým způsobem zapojil, ví, že pod hladkým obložením se rychle zabydlel hněv, frustrace, únava a bezmoc - o čemž se nemluví, protože se to nehodí. Já sama bych k závěrečnému monologu Michala Opalinského mohla přidat nejméně dva odstavce. A pak bych sama zhasla světlo”.
Sławomir Pietras, Tygodnik Angora:
„Při pohledu na toto místo, na tento soubor a na tohoto dynamického Skrzywanka, kterému je stále ještě dvacet let, by se chtělo vykřiknout: - Je to třetí divadelní fenomén zrozený ve Vratislavi po Tomaszewském a Grotowském, který může dál žít, růst, udivovat, pokud dostane status divadla a hereckého souboru jako jeho dva velcí předchůdci (...) Používá hlavně mluvený dialog, jen občas podpořený pantomimou, vymýšlí překvapivé divadelní výrazové prostředky, které má po Grotowském, ale nenapodobuje ho. Kromě toho je intenzivně tvůrčí, progresivní, nesmírně odvážný na hranici rizika, které však nepřekračuje”.
