Fenomén Emila Františka Buriana
Jan JiříkCZ
Jméno Emila Františka Buriana se v dílech Jerzyho Grotowského objevuje po boku nejvýznamnějších divadelních reformátorů 20. století. Kdo byl tento český reformátor a jeden z nejvýznamnějších českých avantgardních umělců? Na tuto otázku uměl donedávna v Polsku odpovědět málokdo. V loňském roce vyšla kniha, která tento stav mění. Její editor Jan Jiřík představí osobnost tohoto velkého českého umělce v Cieszyně a během setkání bude kniha Teatr dynamiczny. Wybór pism o teatrze, muzyce i polityce (oceněný v soutěži Polského svazu knižních nakladatelů „Nejkrásnější knihy roku 2023“) bude k dostání za zvýhodněnou cenu.
Emil František Burian je jednou z nejvýraznějších osobností české kultury a veřejného života první poloviny 20. století: skladatel, zpěvák, esejista, spoluzakladatel či zakladatel českých avantgardních divadel, v čele s divadlem D. Byl režisérem, hercem, dramatikem, pedagogem a významným představitelem československého divadla první poloviny 20. století. Působil v rozhlase a ve filmu. Složil několik oper, ale také kabaretní písně a hity, které jsou dodnes populární. Především však vytvořil zcela jiné divadlo, než jaké do té doby česká divadelní kultura znala.
V rámci divadla D, které fungovalo mezi válkami, založil divadelní instituci, která byla víc než jen budovou, kam se každý večer chodilo za více či méně úspěšným uměleckým zážitkem. Toto divadlo bylo založeno na zcela jiných principech. Fungovalo jako spolek - E. F. Burian & kolektiv, jak se sami představovali; všichni jeho členové, ať už herci, technický tým nebo administrativní pracovníci, si v něm byli rovni. Navenek Divadlo D fungovalo jako kulturní instituce, v níž byla divadelní činnost stejně důležitá jako ostatní umělecké oblasti (hudba, výtvarné umění, současná literatura apod.) a prezentovalo jasný ideový program. Ten se realizoval prostřednictvím pořádání přednášek, mezinárodních konferencí a festivalů, vydáváním publikací a periodik nebo třeba založením Spolku přátel Divadla D (díky němuž se avantgardní umění a kultura dostaly i mimo Prahu) a za druhé světové války zapojením do odbojového hnutí. Divadlo D jako první v české kultuře založilo instituci moderní divadelní kultury, na kterou se budou odvolávat další generace českých umělců. Stane se tak přirozenou součástí „české divadelní DNA“. Emil František Burian byl také plodným esejistou a temperamentním komentátorem veřejného života. Zanechal po sobě několik set esejů, kritických pojednání a manifestů.
Antologie, kterou vydal Instytut Teatralny Zbigniewa Raszewskiego ve Varšavě, přináší jejich obsáhlý výběr, odrážející široký záběr autorových uměleckých a společenských zájmů, jehož autorem je Jan Jiřík. Texty přeložila Krystyna Mogilnicka. Publikace, která vznikla v rámci mezinárodního výzkumného projektu Recovered Avant-Garde, získala čestné uznání poroty 64. ročníku soutěže Polského svazu knihkupců „Nejkrásnější knihy roku 2023“.
Jan Jiřík je odborník na divadelní umění, novinář, redaktor a festivalový dramaturg. Působí na Divadelní fakultě AMU v Praze jako pedagog a vedoucí katedry teorie a kritiky. Je členem české sekce Mezinárodní asociace divadelních kritiků AICT a dramaturgem mezinárodního divadelního festivalu Palm Off Fest v Praze.
