Jezdci

Socha – symbol doby

Jezdci apokalypsy – zdá se, že jde o jednoduché poselství. V devadesátých letech minulého století se zrodila naděje, která provázela tento čas. Proměnila se v chaos a mocně změnila lidské osudy. V té době jsem na základě změn dostal v roce 1994 návrh realizovat sochu na místě, které bylo dříve spojováno s minulým systémem.

Rozhodl jsem se realizovat něco, co by bylo odrazem tehdejší doby a zároveň předzvěstí nové naděje. Vybral jsem si realizaci čtyř soch, jejichž ideovým základem byli Jezdci Apokalypsy podle svatého Jana. Konceptem bylo zahalit město do nového celku, do nové role. Chtěl jsem umístit do čtyř směrů čtyři sochy od čtyř různých sochařů. Tak, aby každý z nich mohl interpretovat text v monumentálním rozsahu ve své vlastní umělecké podobě. Nechtěl jsem budoucí autory soch omezovat formou. Chtěl jsem, aby sochy spojovala společná myšlenka a aby reagovaly na dobové události. Můj projekt a s ním spojené ideové poselství byly přijaty a líbily se, ale…..

V roce 2002 jsem nechtěl, aby můj projekt existoval pouze v podobě myšlenek a skic , a tak vznikly medaile věnované této koncepci. Mezitím jsem hledal možnosti realizace svého předpokladu v dalších čtyřech městech v zemi. Bez pozitivního ohlasu.

V roce 2019 jsem se k tématu těchto soch vrátil se stejným výsledkem. Nakonec je můj pokus o realizaci tohoto projektu založen na zapojení sochařů ze Slovenska, Maďarska, České republiky a Polska. Každý umělec má možnost interpretovat text po svém, musí pouze dodržet tři prvky, které tyto projekty spojují v jeden celek. Těmi jsou silueta koně, silueta jezdce a symbol daného jezdce.

Umělci: Milan Lukáč ze Slovenska, Marek Brzózka z Maďarska a Peter Nižňanský z České republiky souhlasili s tím, že se se mnou budou podílet na tomto projektu, čímž vznikly nové možnosti realizace této myšlenky. V pozdější fázi se k projektu připojili také Vít Bojňanský ze Slovenska, Krzysztof Krzysztof z Polska a Igor Mosný ze Slovenska.

Od první výstavy v průběhu dalších výstav analyzovali svá předchozí sochařská řešení a návrhy a představili také nové verze své odpovědi na tuto myšlenku. Musíme si počkat, zda se myšlenka času apokalypsy, jak ji prezentují tyto projekty, ukáže jako Čas Apokalypsy. Od prvního pojetí tohoto projektu totiž uplynulo třicet let. Současná výstava je sedmou z řady výstav propagujících tento projekt. Rozšiřující se soubor umělců je příkladem toho, jak může myšlenka spojit různé umělecké postoje. Současná výstava ukazuje, jak realita v interakci s umělci ovlivňuje jejich interpretace a přetváří skutečnost v sochařský jazyk.

Výsledné sochy a skici k těmto sochám již tvoří sbírku.

Dosud se výstavy těchto projektů konaly v: Historickém muzeu v Bielsku-Białé, Městském muzeu ve Vratislavi, Danubiana Meulensteen Art Museum v Bratislavě, Slovenském institutu v Budapešti, Kulturním institutu Willa Decjusza v Krakově a Muzeu Bolesława Biegasa ve Varšavě.

V současné době prezentujeme své umělecké vize na symbolickém místě – téměř přesně na hranici mezi Polskem a Českou republikou, a to v rámci symbolické akce – XXXIII. ročníku Mezinárodního divadelního festivalu bez hranic, který se tradičně koná v Cieszyně a Českém Těšíně. Děkujeme těšínské pobočce Polsko-česko-slovenské solidarity za pozvání a Národnímu domu za pohostinnost.

Bronisław Krzysztof

Bronisław Krzysztof – První jezdec apokalypsy 2024, bronz, výška 41 cm

Bronisław Krzysztof

Narodil se 21. června 1956 v Mszaně Górné. V roce 1981 absolvoval Fakultu sochařství na Akademii výtvarných umění ve Varšavě (prof. Jerzy Jarnuszkiewicz). Žije a pracuje v Bielsku-Białé, věnuje se komorní a monumentální sochařské tvorbě, medailérství, kresbě, plakátu a grafice. Pětadvacet let pracoval jako designér v pařížské kosmetické firmě Sisley. Své práce prezentoval na mnoha výstavách doma i v zahraničí. Je držitelem mnoha národních i mezinárodních ocenění. Mezi nimi si cení zejména zlaté medaile na VII. bienále Internazionale del Bronzetto Dantesca (Ravenna, 1986) a Zlatého kříže za zásluhy uděleného prezidentem Polské republiky (2008) a Stříbrné medaile za zásluhy o kulturu Gloria Artis (2017). Jeho díla jsou součástí mnoha veřejných a soukromých kolekcí po celém světě.

Milan Lukáč – Druhý jezdec Apokalypsy, 2021, bronz, výška 60 cm

Milan Lukáč

Narodil se 29. září 1962 v Bojnicích (Slovensko). V letech 1981–1987 studoval na Vysoké škole výtvarných umění v Bratislavě na katedře reliéfního a figurálního sochařství (prof. Ladislav Snopek, prof. Ján Kulich) a v letech 1985–1986 na l’École nationale supérieure des Beaux-Arts v Paříži (prof. Jean Cardot). Žije v Bratislavě. Věnuje se monumentální i komorní sochařské tvorbě, kresbě, malbě a grafickým technikám. Od roku 1988 působí jako vysokoškolský pedagog, docent, od roku 2011 vede Ústav výtvarných umění a multimédií na Fakultě architektury a designu Slovenské technické univerzity. Zúčastnil se bezpočtu výstav doma i v zahraničí, jeho díla jsou zastoupena ve sbírkách prestižních galerií a soukromých sbírkách mnoha významných osobností, zejména v zemích francouzské kultury. Mezi jeho nejvýznamnější ocenění patří Cena Martina Benky (1988), Cena Paula Louise Weilera (1990) a Prix Itineraire (1998).

Marek Brzózka – Třetí jezdec apokalypsy, 2024, bronz, výška 45 cm

Marek Brzózka

Narodil se 25. prosince 1983 v Segedíně, kde studoval na gymnáziu a v letech 2002–2003 se specializoval na dekorativní sochařství na uměleckém gymnáziu Istvána Tomörkényho. V lednu 2003 byl na stipendijním pobytu na Akademii výtvarných umění v Krakově. V letech 2003–2008 studoval na Akademii výtvarných umění v Budapešti v ateliéru figurálního sochařství (prof. Kő Pál, asistent Gálhid Péter). V roce 2006 absolvoval v rámci programu Erasmus studijní pobyt na Akademii výtvarných umění v Mnichově (prof. Hermann Pitz). Od roku 2013 pokračuje v doktorském studiu na Magyar Képzömüvészeti Egyetem v Budapešti. Žije a pracuje v Segedíně. Zabývá se monumentální a komorní sochařskou tvorbou a kresbou. Působí také jako pedagog. Má za sebou řadu samostatných i skupinových výstav a monumentálních sochařských realizací.

Peter Nižňanský

Narodil se 7. července 1956 v Dunajské Stredě (Slovensko). V letech 1971–1978 studoval na Škole uměleckého průmyslu v Bratislavě. V letech 1978–1984 studoval na Akademii výtvarných umění v Praze v ateliéru profesora Jiřího Bradáče a v roce 1981 absolvoval stáž v Berlíně na Hochschule der Künste. Žije a pracuje v Praze. Věnuje se monumentální a komorní sochařské tvorbě, restaurátorské a medailérské práci. Je účastníkem mnoha sochařských sympozií v Čechách i na Slovensku, má za sebou desítky samostatných i skupinových výstav. Jeho díla se nacházejí v mnoha veřejných a soukromých sbírkách doma i v zahraničí.

Sied

Vít Bojňanský – Poslední jezdec Apokalypsy, 2021, žula a bronz, výška 60 cm

Vít Bojňanský

Narodil se 14. října 1962 v Bratislavě, kde v letech 1977–1981 studoval na Střední uměleckoprůmyslové škole řezbářské u profesora Ludvíka Korkoše. V letech 1981–1987 studoval na Vysoké škole výtvarných umění v Bratislavě na katedře sochařství u profesora Jána Kulicha. Sochařství u profesora Jána Kulicha. Žije a pracuje v Bratislavě – Záhorské Bystrici. Specializuje se na sochařství a malířství, vytváří monumentální sochařská díla. Své práce prezentoval na mnoha samostatných a skupinových výstavách na Slovensku i v zahraničí. Jeho díla se nacházejí v mnoha veřejných a soukromých sbírkách. Pravidelně se účastní slovenských i zahraničních sochařských sympozií.

Krzysztof Krzysztof

Narodil se 18. ledna 1980 v Bielsku-Białé. V letech 1996–2000 studoval na Státní střední umělecké škole Antoního Kenara v Zakopaném a v letech 2000–2005 na Fakultě sochařství Akademie výtvarných umění ve Varšavě v ateliéru profesora Jana Kucze. V letech 2002–2003 absolvoval v rámci programu Erasmus půlroční stipendijní pobyt na Universität der Künste v Berlíně u profesorů Davida Evisona a Yoshimi Hashimota. V letech 2007–2008 absolvoval stipendijní pobyt v Národním kulturním centru v San Francisku, kde natočil řadu dokumentárních filmů o umělcích. V letech 2014–2017 absolvoval doktorské studium na Ulsterské univerzitě v Belfastu v Severním Irsku. Žije v Bielsku-Białé. Zabývá se sochařstvím, malířstvím, prostorovými objekty, videoperformancemi, výtvarným uměním a filmovou tvorbou zaměřenou na události a teorií umění. Je autorem mnoha odborných studií, publikací a přednášek. Má za sebou rozsáhlou výstavní činnost, účastnil se řady sympozií, filmových festivalů a získal několik nominací a ocenění.

Igor Mosný

Narodil se 9. ledna 1959 v Trenčianských Teplicích. V letech 1974–1978 studoval na Střední umělecko-průmyslové škole v Kremnici (obor kovářství), v letech 1979–1985 studoval na Vysoké škole výtvarných umění v Bratislavě na katedře reliéfního a figurálního sochařství u profesorů Ladislava Snopka, Rudolfa Pribiše a Jána Kulicha. Zabývá se komorní sochařskou tvorbou, realizacemi pro architekturu a interiérový design a kresbou. Mezi jeho díla patří pomníky a pamětní desky významným Slovákům, například Alexandru Dubčekovi (Trenčín, Řím), Jánu Kollárovi (Vídeň), kardinálu Josefu Tomkovi (Udavské); pomníky obětem komunismu a světových válek (Trenčín), kašny na veřejných prostranstvích (Trenčín, Púchov). Jeho díla byla prezentována na samostatných výstavách na Slovensku i v zahraničí (např. v Klagenfurtu, Ženevě, Římě, Vídni, , Berlíně) a na skupinových výstavách. Nacházejí se ve sbírkách renomovaných slovenských galerií (Trenčín, Dolný Kubín, Poprad) a v soukromých sbírkách (Kanada, USA, Německo, Rakousko, Itálie, Francie, Česká republika).