Mistrovské odpoledne: Jacek Głomb

Během tří desetiletí tvůrčí činnosti režíroval více než půl stovky představení na scénách po celém Polsku. Mezi nejvýznamnější inscenace na legnické scéně, které režíruje, patří: Pasja podle Mieczysława Abramowicza (1995), inscenovaná v historickém kostele Panny Marie a později uváděná v kostelech po celé zemi, Zlý podle Leopolda Tyrmanda (1996), inscenovaná ve staré post-německé muniční továrně, Uzdravený Don Quijote Krzysztofa Kopky (1997), Coriolanus (spolu s Krzysztofem Kopkou) podle Williama Shakespeara (1998), inscenovaný na místě bývalé pruské, a poté sovětských kasáren, Ballada o Zakaczawiu Głomba, Kopky a Macieje Kowalewského (2000), inscenovaná v nepoužívaném kině železničářů, Hamlet, princ dánský (společně s Krzysztofem Kopkou) podle Shakespeara (2001) ve zničeném divadelním sále, Občan M – příběh (2003) Macieje Kowalewského, inspirovaný životem bývalého premiéra Leszka Millera, Východy a Západy Města (2003) a Szaweł (2004) Roberta Urbanského, Othello podle W. Shakespeara (2006), Łemko (2007) R. Urbanského v bývalém divadle variétés v Zakaczawiu, Orchestr (2011) Kopky, Car Samozwaniec (2015) Adolfa Nowaczynského a Biesy (2017) podle Fjodora Dostojevského.

Mimo Legnici nastudoval známou hru Zabíjení Gomułky podle Jerzyho Pilcha (2007) v Teatru Lubuskim v Zielonej Górze (a znovu v Legnici v roce 2013) a hru Iwony Kusiak Zapach żużla v Teatru im. Osterwy v Gorzówě (2009). V roce 2010 zrealizoval hru Johna Webstera Vévodkyně z Amalfi ve varšavském Teatru Studio a v roce 2012 dvě hry v divadlech v Lodži: Marsz Polonia podle Jerzyho Pilcha v Teatru Powszechnym a Kokolobolo Roberta Urbanského v Teatru Novém. V následujících letech vznikly inscenace v Bielsku-Białé (Císař Ameriky podle Roberta Urbańského, 2013), Gorzówě Wielkopolském (Shakespearovy Veselé paničky windsorské, 2014, Stilon – to nejlepší ze světů podle Katarzyny Knychalské, 2016), Katovicích (Černá zahrada podle Małgorzaty Szejnert, 2015), na nezávislé scéně (Moje Bosna Katarzyny Knychalské, 2014) a konečně premiéra hry Mnoho démonů podle Jerzyho Pilcha ve Státním činoherním divadle Ilji Čavčavadzeho v Batumi (Gruzie, 2016) a Přerušená odysea Roberta Urbanského v Makedonském národním divadle ve Skopji v koprodukci s Divadlem Modrzejewské v Legnici (2016).

Mezi Glombovy poslední inscenace patří: v Batumi Hotel Haifa Knychalské podle Marka Hłasky 2018, v Gdaňsku Wieloryb podle J. Limona, 2018 (Cena města Gdaňsk za režii hry), v Gliwicích Město v krvi podle Shakespeara, 2019, Klasická koprodukce Katarzyny Knychalské představení vzniklo ve spolupráci Divadla Modrzejewské v Legnici a Státního dramatického divadla Ilji Čavčavadzeho v Batumi (2019), Mnoho démonů podle Jerzyho Pilcha ve Slezském divadle v Katovicích (2019) a Znásilnění, co se děje! Aleksandra Fredra v Divadle Osterwy v Gorzówě Wielkopolském (2020). V roce 2022 zrealizoval dva lokální projekty: Chopców z Roosevelta Katarzyny Knychalské v Teatru Novém v Zabrzu (inspirováno knihou Pawła Czado Górnik Zabrze – příběh o zlatých letech) a představení Papusza znamená lálka Katarzyny Knychalské v Teatru im. Osterwy v Gorzówě Wielkopolském.

Za svou režijní činnost byl několikrát oceněn. Mimo jiné získal ocenění za režii Zlého na 3. národní soutěži výstavy současného polského umění v roce 1997, za inscenaci Coriolana, podle Nadace Theatrum Gedanense nejlepší shakespearovské hry v Polsku v sezóně 1998/99. Ballada o Zakaczawiu zvítězila v 7. národní soutěži o inscenaci polského současného umění a za její režii byl Głomb v roce 2002 oceněn nejprestižnější polskou režijní cenou Konrada Swinarského, kterou uděluje měsíčník „Teatr”. Othello mu přinesl vavřín nejlepšího režiséra 10. Mezinárodního shakespearovského festivalu v Gdaňsku (2006), Zabíjení Gomułky získalo cenu za režii 13. Národní soutěže inscenací polského současného umění, Orchestr získal stejnou cenu na Festivalu současné dramatiky v Zabrzu „Rzeczywistość Przedstawiona" (2012) a v roce 2014 byla jeho televizní verze oceněna Evropskou asociací regionálních televizí CIRCOM na festivalu v Kavtatu (Chorvatsko). V témže roce mu byla v rámci Národní soutěže inscenací polského současného umění udělena Cena Kazimierze Dejmka „pro divadelního režiséra, který se v posledních dvaceti letech obzvláště přátelsky postavil k polské současné dramatice”.

Pět Głombových inscenací – Pasja, Ballada o Zakaczawiu, Východy a Západy Města, Orchestr a legnické Zabíjení Gomułky – bylo přeneseno do televize, pro kterou také připravil hudební pořad Polské květy (2005).

V roce 2007 Głomb poprvé uspořádal v Legnici Mezinárodní divadelní festival „Město”, o dva roky později podruhé, jehož první ročník získal ocenění „Dolnoslezský diamant roku”. Byl uměleckým ředitelem 11. Celostátního festivalu komedie „Talia” v Tarnově (2008) a porotcem divadelních festivalů.

V roce 2008 natočil svůj debutový celovečerní film Operace Dunaj, který měl světovou premiéru na karlovarském filmovém festivalu v červenci 2009. Film navštívil festivaly v Polsku, České republice, Bulharsku, Německu, Rakousku, Portugalsku, USA, Turecku, Indii, na Islandu a v Litvě.

Uměleckou činnost Jacka Głomba nelze oddělit od jeho společenských aktivit. Jeho vystoupení pomohla vytvořit novou identitu Legnice a Dolního Slezska, kde se staré spojilo s novým. Vždy byl aktivním zastáncem smíření mezi národy, snažil se prosazovat obraz Legnice jako města mnoha kultur a národností a vytvářel divadelní představení, která legnickému a dolnoslezskému publiku přibližovala nejen polskou, ale i německou, sovětskou, židovskou, ukrajinskou a lemkovskou komunitu. Za nejdůležitější poslání umění považoval nápravu světa, léta praktikoval vstup divadla do prostoru města, snažil se divadlem zachránit degradované budovy či celé legnické čtvrti (projekt „Divadlo, jehož jevištěm je město”), podporoval mnohostrannou vzdělávací činnost legnického divadla, v níž léta pokračoval. Jeho sociální vášeň nakonec dala vzniknout jeho projektu: Nadaci Jacka Głomba „Opraváři světa”.

V roce 1997 mu byla udělena soška Rudolfiny za „zvláštní zásluhy o rozvoj Legnického vojvodství”. Dvakrát byl nominován na Pas časopisu „Polityka” a na cenu „Pegas”. V roce 2002 mu byl udělen Zlatý kříž za zásluhy a dolnoslezská média mu udělila titul Tvůrčí osobnost roku. V roce 2003 získal Dolnoslezský klíč k úspěchu v kategorii „největší osobnost v propagaci regionu”.

V roce 2013 mu byla udělena Cena občanství Evropské unie, v roce 2014 Stříbrná medaile za zásluhy o kulturu – Gloria Artis, v roce 2018. – cena Zygmunta Hübnera „Muž divadla”.

Je členem polského PEN Klubu.