Jak nie zabiłem swojego ojca i jak bardzo tego żałuję
Łaźnia Nowa – Kraków, Teatr im. Żeromskiego – KielcePL
Pokud jste alespoň jednou zavyli bezmocí, nechali lékaře, aby vás oslovil ve třetí osobě, a kněze, aby vám opakoval, že utrpení zušlechťuje, nesmíte si toto představení nechat ujít.
Jak jsem nezabil svého otce a jak moc toho lituji (Jak nie zabiłem swojego ojca i jak bardzo tego żałuję) je adaptací uznávané knihy známého dramatika, spisovatele a divadelního režiséra Mateusze Pakuły. Je to osobní příběh o procesu umírání jeho otce, který trpěl rakovinou slinivky, ale také příběh bezmoci a vzteku na instituce státu, zdravotnictví a církve, které nemocným způsobují další utrpení. "Spoluumírání", o němž píše Mateusz Pakuła, není ojedinělou zkušeností. S bezmocí, vztekem a hněvem se s ním potýkají tisíce lidí po celém Polsku, kteří nemohou sami rozhodovat o svém osudu a jejichž blízcí jsou omezováni ve svých právech. Je to volání po eutanazii ve chvílích překonávání utrpení. Kdo si však myslí, že na jevišti uvidí smutný příběh, je na omylu, protože v představení nebude chybět groteska a komedie, tak blízká všem Pakułovým hrám.
Na jevišti uvidíme Jana Jurkowského, známého ze hry Lem vs. P. K. Dick, a šířeji ze skupiny Darwin Film, Andrzeje Platu, Wojciecha Niemczyka, Szymona Mysłakowského a Marcina Pakułu, bratra autora knihy a režiséra, který bude mít poslední slovo.
Hra byla oceněna hlavní cenou 29. ročníku Národní soutěže v inscenování současného polského dramatu.
Cílem Národní soutěže v inscenování současného polského dramatu je ocenit nejzajímavější repertoárové hledání v polském divadle, podpořit domácí dramaturgii v jejím inscenování a popularizovat současnou polskou dramatiku. Soutěž pořádá Ministerstvo kultury a národního dědictví a Divadelní ústav Zbigniewa Raszewského ve Varšavě.