Hiob
Lwowski Akademicki Teatr / Lvovské akademické divadlo WoskresinniaUA
Na prostranství bude postaveno 6 konstrukcí zakrytých balicím papírem. Po setmění začne představení. Za zvuků bouře konstrukce ožijí a na chůdách se objeví postavy oblečené v žebráckých šatech. Tento průvod bude jako sbor v řecké tragédii neustále doprovázet hrdinu představení.
Diváci budou svědky štěstí a dramatu Joba – ztráty majetku, smrti dětí. Objeví se smuteční sbor, který navzdory Jobově zoufalství hlásá naději. Jutové kostýmy jsou obohaceny o bílé, červené a černé látky, které umocňují dramatičnost děje.
Divadlo Voskresinnia nejprve vytvořilo scénické představení s texty Karola Wojtyły. Představení okouzlilo zpěvem stylizovaným podle pravoslavného chrámu. Později vzniklo venkovní představení. Z intimního představení v uzavřeném prostoru, které bylo dojemné a dojímavé, zůstává pouze příběh obohacený o divadelní prostředky a proměněný ve velkolepé představení. I zde se idea představení dotýká vztahu mezi Bohem a člověkem – lineární závislosti, kdy Bůh dává a Bůh bere.
Pro francouzského spisovatele Gustava Flauberta z 19. století byla biblická Kniha Jóbova nejkrásnějším básnickým dílem světa. Dříve silně dojala Voltaira a Byrona. V podobném duchu psal o svém smutku nad Bohem Jan Kochanowski ve svých Trenach. Současný francouzský spisovatel a filozof Françoise Chirpaz ve své interpretaci tohoto díla dal podtitul Poém naděje, protože podle jeho názoru tato kniha způsobuje, že „se zastavíme nad propastí zoufalství.
Hiob Karola Wojtyły v interpretaci Jarosława Fedoryszyna zdůrazňuje nadčasovost starozákonního příběhu. Pokouší se proniknout do tajemství.