Perpetuum Havel

Václav Havel na začátku roku 1989 sepsal v dopise své ženě z cely absurdní frašku o tom, co to znamená být trestancem. Jde o jediný Havlův text, v němž se objevují instrukce k vytvoření nonverbálního divadla.

Libreto, napsané pod názvem Perpetuum mobile, zaujalo uměleckého šéfa Laterny magiky Radima Vizváryho. K režii oslovil Petra Boháče, který spolu s performerem Romanem Zotovem-Mikshinem připravuje inscenaci vyprávějící příběh jednoho bezejmenného vězně.

Kromě Havlovy vězeňské zkušenosti a jeho textu jsou dalšími inspiračními zdroji osobní svědectví běloruské vězeňkyně svědomí Paliny Šarendy-Panasjuk, výtvarné instalace a vyprávění čínského disidenta a umělce Aj Wej-weje nebo slova pronesená současnými ruskými politickými vězni v soudních síních.

Inscenace využívá prostředky fyzického divadla s výrazným přispěním videoprojekcí.