Tadeusz Słobodzianek
Sztuka intonacji
Umění intonace
Teatr Dramatyczny m.st. Warszawy ▪ Warszawa, PL
režé: Anna Wieczur
scénografie a kostýmy: Marta Śniosek-Masacz
hudba: Ignacy Zalewski
světla: Paulina Góral
jevištní pohyb: Anna Iberszer
světová premiéra 8.01.2022
Adam Ferency – Mistrz
Łukasz Lewandowski – Uczeń/Jerzyk
Modest Ruciński – Tadeusz
Sławomir Grzymkowski – Ludwik
Anna Moskal – Asystentka
Barbara Garstka (gośc.) – Pielęgniarka/kelnerka
V malých zakouřených bytech, u kavárenských stolků, nad šálkem černého čaje a turecké kávy anebo u sklenky vodky či vína se odehrávají rozhovory o smyslu divadla. V čem spočívá fenomén nejuznávanějších divadelníků 20. století? Proč se o nich mluví jako o reformátorech? Když žák překoná svého učitele, vzniká legenda, a když zásadní otázky padnou na úrodnou půdu, začíná revoluce v umění.
Ve svém Umění intonace Tadeusz Słobodzianek nahlíží daleko za jevištní kulisy a čerpá inspiraci z dějin divadla, aby mohl vyprávět o géniu a tvorbě velkých idejí, ale i o lidských slabostech a každodenním životě. Diváci budou mít možnost zahrát si na objevování nových a nových odkazů k tvorbě nejvýznamnějších osobností divadla 20. století, s nimiž se poměřuje a z nichž čerpá divadelní svět dodnes. Milovníci polského divadla jistě v těchto medailonech poznají Tadeusze Kantora, Jerzyho Grotowského, Ludwika Flaszena a další.
Inscenace se skládá ze dvou her: Umění intonace a Orfeův návrat.
Ocenění:
– Druhá cena za nejlepší herecký výkon pro Łukasze Lewandowského za roli Jerzyho na 62. ročníku festivalu Kaliskie Spotkania Teatralne – Festiwal Sztuki Aktorskiej.
– Publikum na základě hlasování udělilo během festivalu inscenaci Umění intonace Diváckou cenu.
– Individuální cena za nejlepší herecký výkon pro Łukasze Lewandowského na 28. ročníku Celopolské soutěže o nejlepší současnou divadelní adaptaci.
– Individuální cena za nejlepší herecký výkon pro Adama Ferencyho na 28. ročníku Celopolské soutěže o nejlepší současnou divadelní adaptaci.
– Inscenace se probojovala do finále 28. ročníku Celopolské soutěže o nejlepší současnou divadelní adaptaci.
Upozorňujeme, že během představení se kouří tabákové výrobky.
Trzeba patrzeć, jak Ferency...
Można zachwycać się w przedstawieniu Anny Wieczur aktorską robotą, opartą na sile transformacji. Modest Ruciński powtarza gesty, postawę, chód i ton Kantora, Sławomir Grzymkowski jest uderzająco podobny do Flaszena, a niepodobny do siebie. (...) Łukasz Lewandowski niemalże przeistacza się w Grotowskiego na różnych etapach życia, ale tym razem sprawa jest innej wagi. Wspaniała kreacja sprawia, iż wydaje się, że Grotowski wszedł w niego niczym dybuk i się w nim na dobre rozsiadł. (...) Najbardziej przejmujący jest jednak Adam Ferency w roli mistrza, jakby i on, i Słobodzianek zawarli w tej roli podszyte ironią, ale szczere wyznanie wiary w teatr. Trzeba patrzeć, jak Ferency mami nas w pierwszym akcie, by rozpadać się w ostatnim. W obu ma w sobie potęgę największych.
Jacek Wakar („Newsweek”)
Zbrodnią i błędem byłoby przegapienie...
(...) jeśli nie wyobrażacie sobie życia bez zapachu kurzu z kurtyny – zbrodnią i błędem byłoby przegapienie tego przedstawienia. Rzecz jest bowiem nie tylko o istocie i sensie, ale – co najważniejsze – miejscu teatru w naszym życiu, a znakomity, erudycyjny i niejednoznaczny tekst Tadeusza Słobodzianka (zaryzykuję uproszczenie) jest opowieścią właściwie o tym jednym zdaniu – że tylko w teatrze można być naprawdę wolnym.
Rafał Turowski, rafalturow.ski
UMĚNÍ INTONACE - ukázky z představení a rozhovory s tvůrci