Pokora

Starý svět je pryč, a ten nový ještě není na obzoru. Není cesty zpět, ale nelze ani provést krok kupředu. Kráčíme v mlze dusivé bezmoci. Můžeme snad ještě doufat ve zrod něčeho nového? Vysvobodit se z té slabosti? Anebo zůstaneme už navždy v tom nejasně vymezeném prostoru mezi? Tam, kde nás přivítá Alois Pokora, Slezan bez vlastností, se svými běsy. A nejsou to náhodou naše běsy? Nebo je možná klíčem k tomuto příběhu společenství slabých, jehož jsme součástí? K příběhu člověka bez identity, bez sil, bez šance na změnu. K příběhu člověka, který potřebuje závislost a pocit hierarchické přináležitosti jako sůl. K příběhu otroka.

 

Myslíte, že jste lepší, protože máte kontrolu nad vlastním životem? On si to taky myslel…

Působivé vyprávění o osudu Slezska za 1. světové války a na prahu nezávislosti Polska je autorská adaptace stejnojmenného románu spisovatele, vydaného v roce 2020.

Szczepan Twardoch, který sám sebe označuje za Slezana píšícího polsky, patří poslední desetiletí k nejčtenějším a nejoceňovanějším polským spisovatelům. I na divadelních jevištích je jeho tvorba častým hostem – inscenovány již byly jeho romány Morfina (r. Ewelina Marciniak, Teatr Śląski, Katowice), Drach (r. Robert Talarczyk, Teatr Śląski) a Król – ten dokonce dvakrát (r. Monika Strzępka, Teatr Polski w Warszawie, a pod názvem Boxer v režii Eweliny Marciniak, Thalia Theater, Hamburk). Jeho román Król se navíc stal námětem k televiznímu detektivnímu seriálu v produkci Canal+ (2020). Autor je nositelem prestižních cen a literárních ocenění v Polsku i v zahraničí. Když se v roce 2015 stal tváří reklamní kampaně jistého výrobce luxusních automobilů, vyvolal tím v literárním prostředí bouřlivou diskuzi, zda spisovateli přísluší angažovat se v propagaci konzumního zboží.

Robert Talarczyk se o Twardochovu tvorbu začal zajímat nikoli náhodou – již dlouhá léta je jedním z ústředních motivů jeho režijního zájmu téma slezské identity. Na těšínském festivalu jsme již v minulosti uvedli jeho klíčové inscenace v tomto tematickém duchu (mj. průkopnický počin Cholonek podle Janoschovy předlohy ve zpracování Teatru Korez, a Piąta strona świata podle námětu Kazimierze Kutze v podání katovického Teatru Śląskiego). Od roku 2013 je Talarczyk uznávaným režisérem právě tohoto divadelního souboru – v roce 2020 se stal nositelem prestižní divadelní Ceny Zygmunta Hübnera. Předtím působil jako šéf činohry Teatru Polskiego v Bílsku-Bělé, kde byla jeho éra spojena mj. s „divadelním objevem“ Artura Pałygy, v současnosti jednoho z nejvýraznějších polských dramatiků (náš festival hostil debutové inscenace jeho her Testament Teodora Sixta a Żyd – obě v režii R. Talarczyka; inscenace Tak wiele przeszliśmy, tak wiele przed nami v režii Piotra Ratajczaka, spoluautorem jejíhož scénáře je právě Pałyga, získala v roce 2010 cenu Zlomená závora; uvedli jsme rovněž Love Cieszyńskiego Studia Teatralnego v režii Bogusława Słupczyńského).

Autorem scénické hudby k inscenaci Pokora je Mioush (Miłosz Paweł Borycki), uznávaný raper a hudební producent (platinová alba: Prosto przed siebie, Piąta strona świata), který začal s Talarczykem spolupracovat v roce 2016 jako autor hudby k inscenaci Wujek.81. Czarna ballada, jež se věnovala tématu horníků, kteří v prvních dnech výjimečného stavu v Polsku (16. 12. 1981) zahynuli během potlačených demonstrací v katovickém dole Wujek.