Skip to main content

IV. Mezinárodní divadelní festival Na hranici (1993). Pořadatelé a vzácní hosté: velvyslankyně ČR Markéta Fialková, Petr Oslzlý, Ladislav Sliva (ředitel Těšínského divadla), Bohumil Muroň (starosta města Český Těšín), Jerzy Herma (ředitel, Těšínské kulturní středisko „Národní dům” – Cieszyn), Gertruda Chowanioková (ředitelka, Kulturní středisko, Český Těšín), Mirosław Styczeń (guvernér provincie Bielsko-Biała).

Ladislav Slíva

1941–2019

V sobotu 19. ledna 2019 zemřel Ladislav Slíva (narozen 13. listopadu 1941 v Ostravě-Bartovicích).

Ředitel Těšínského divadla (1990–1997), člen dyrektoriátu divadelního festivalu Na hranici (1991–1995).

Básník, překladatel, ředitel, dramaturg a divadelní kritik.

Nositel ocenění Zasłużony dla kultury polskiej.

Absolvoval studium dějin slovanských literatur a divadla na filozofické fakultě brněnské univerzity. Po ukončení studia v roce 1963 začal spolupracovat s brněnským Divadlem poezie X62-64, nejdřív jako herec, později jako režisér (ze souborem je zejména spjata Eva Tálská, pozdější spoluzakladatelka Divadla Husa na provázku). V roce 1964 získal druhé místo v básnické soutěži Bezručova Opava. V létech 1964–68 byl učitelem v Ostravě a Havířově, v roce 1968 byl divadelním recenzentem deníku „Mladá fronta” a měsíčníku „Červený Květ”. 

Po invazi vojsk Varšavské smlouvy do Československa v srpnu 1968 v Ostravě krátce vycházely „Spojené deníky”, společné noviny lokálních redakcí včetně polského „Głosu Ludu” (nejdřív formou prostých letáků), Ladislav Slíva na těchto stránkách publikoval svoje verše. Za to byl zařazen na černou listinu, připravenou ideologickým oddělením Krajského výboru Komunistické strany Československa. V roce 1970 byl vyloučen ze strany za postoje během invaze a účasti na stávkách (členem KSČ od roku 1963). V letech 1968–1975 působil jako referent v kulturním oddělení Krajského národního výboru v Ostravě.

Od roku 1970 se zabýval také překladem krásné literatury (z ruštiny, bulharštiny a polštiny). Přeložil více než 30 divadelních her, překládál rovněž prózu. Překládal z polské literatury do češtiny, mimo jiné : „A až králem a až katem budeš,” Tadeusza Nowak, a „Dům osamělých žen” od Zofie Nałkowské, „Obora” a „Paternoster” Halmuta Kajzara, „Jatky” a „Šťastná událost” Sławomira Mrožka. Z ruštiny Gribojedovovu hru „Hoře z rozumu” – realizace představení v Ostravě v roce 1984 v režii Jana Kačera a dramaturgii L. Slívy byly jedinečnou divadelní událostí v době „tvrdé normalizace”.

Do Státního divadla v Ostravě nastoupil v roce 1975, zpočátku jako dramaturg činohry a od roku 1980 do roku 1990 jako šéfdramaturg.

V roce 1977 odmítl podepsat Antichartu, která deklarovala loajalitu komunistickým orgánům v reakci na vyhlášení opoziční Charty 77. Během celé dekády osmdesátých let byl pod dohledem Československé bezpečnostní služby (StB). V listopadu 1989 byl zvolen tiskovým mluvčím činoherního souboru v souvislosti s plánovanou generální stávkou. Na Filozofické fakultě Univerzity J. E. Purkyně, respektive Masarykovy univerzity v Brně v roce 1984 získal titul PhDr.

V roce 1990 se stal ředitelem Těšínského divadla v Českém Těšíně a dramaturgem české scény (jako dramaturgyni polské scény zaměstnal básnířku a překladatelku Renatu Putzlacherovou). Od druhého ročníků se stal členem Mezinárodního divadelního festivalu „Na hranici” (dnes pod názvem „Bez hranic”). V letech 1991-1995 zastupoval Těšínské divadlo v mezinárodním „dyrektoriátu” festivalu. V roce 1996 byl vyznamenán Ministerstvem kultury a umění Polské republiky” Zasłużony dla Kultury Polskiej” .

Po odchodu v roce 1997 z Českého Těšína působil až do roku 2004 jako dramaturg ve Slezském divadle v Opavě (do roku 2008) jako pedagog Janáčkovy konzervatoře..

Současně pracoval jako dokumentátor v archívu Národního divadla Moravskoslezského (NDM), v této práci pokračoval i po svém odchodu do důchodu (v roce 2004). V roce 2012 byl členem poroty prestižních Cen Thálie.

Až do posledních dnů působil jako dramaturg a překladatel. Jeho poslední divadelní tvorbou je „Car-samozvanec” od Adolfa Nowaczyńského, v režii Andrzeje Celińského v divadle NDM.

V roce 2018 se objevil jeho svazek poezie: „Zrnka ze strniště - život v básních a nedobásních”.

Ladislav Vrchovský, ceněný divadelní kritik z Ostravy, v dojemné vzpomínce na stránkách on-line časopisu Ostravan.cz cituje slova zemřelého, kterého nazývá svým duchovním otcem: „Dobrá poezie a dobré divadlo jsou vždy okamžikem pravdy”.

 

 

Externí odkazy

Janusz Legoń, překlad Gertruda Chowanioková