Sláva Daubnerová

Solo lamentoso

Sláva Daubnerová ▪ Bratislava, SK

režie, scéna, kostýmy:
Sláva Daubnerová
choreografie: Renata Ptačin
hudba a hudební režie:
Matej Gyárfáš

premiéra  18 grudnia 2015

čtvrtek
5
říjen 2017
19:00
Teatr im. Adama Mickiewicza, Cieszyn

Sláva Daubnerová – režisérka, autorka, performerka a herečka – ve svých sólových projektech zpracovává především reálné osudy žen, které po sobě zanechaly výraznou stopu. V nejnovější sólové performanci líčí příběh ženy zdánlivě hodný zapomnění.


Paní Eva N. bojuje proti štěkotu sousedčina psa poslechem hudby. Banální sousedský spor však přerůstá do otevřeného boje osamělé ženy s téměř celým městem. Eva N. pouštěla čtrnáct let stále dokola jednu árii, což budilo rozhořčení u ubyvatel Štúrova i zájem turistů a médií. Na tomto osudu rozkrývá Daubnerová téma boje jedince se společností.

A jestliže v předchozích projektech se videoprojekce stávaly Daubnerové téměř jevištním partnerem (například v „M.H.L.” představeném na našem festivalu v roce 2010), nyní tuto pozici přebírá vícevrstevnatá zvuková stopa, kterou tvoří samotná zpověď Evy N., autentická svědectví sousedů, nahrávky reportáží, árie Placida Dominga i původní hudba.

Autentický dokumentární materiál v kombinaci s artificiálními prostředky choreografie a světelného designu vytvářejí inscenaci na pomezí dokumentárního, pohybového a výtvarně stylizovaného divadla.

 

Sláva Daubnerová (1980) – v roce 2004 absolvovala obor kulturologie na Komenského univerzitě v Bratislavě a doktorandské studium na divadelní fakultě VŠMU v Bratislavě. Od roku 2006 tvoří monodramatické kompozice na rozhraní divadla a performance, které překračují žánr činohry použitím nových médií, pohybu a dekonstruktivního zacházení s textem, jako i projekty v kooperaci s hostujícími herci, tanečníky, choreografy, hudebníky a vizuálními umělci. Svoje projekty produkuje pod značkou P.A.T., kterou založila jako profesionální nezávislou platformu pro současné divadlo, tanec a nové média. V roce 2006 uvedla svůj první sólový projekt podle deníků Louise Borgouise „Cely” – zvláštní cena poroty za scénický koncept a režii na festivalu Nová dráma / New drama 2007. V roce 2007 podle Müllerova textu „Hamletmachine” stejnojmennou prostorovou multimediální instalaci a v roce 2008 podle románu Jona Fosseho „Melancholie” scénický koncept „Polylogue”. Za dokumentární monodrama inspirované životem a tvorbou režisérky Magdy Husákové Lokvencové „M.H.L.”, které bylo uvedené i na festivalu Bez Hranic, se stala Objevem sezony 2010 v prestižní anketě kritiků Dosky a ocitla se mezi třemi nominovanými finalisty v kategorii Inscenace sezony. Za režijní a herecké nastudování postavy M. Husákové byla oceněna též Výroční cenou Literárního Fondu v oblasti divadla a dramatické tvorby a ke konci roku se „M.H.L.” objevila i mezi třemi nominovanými kulturními událostmi roku v kategorii Divadlo, kterou každoročně vyhlašuje deník SME. V roce 2011 se na Teatrologických Dionýsiích stala Nejpopulárnější divadelnicí do 33 let v anketě studentů DF VŠMU. V roce 2011 vznikla inscenace „Iluminárium (kabinet kuriózních úkazů)”, inspirovaná paranormálními jevy, v témže roce Daubnerová spolu s Pavlem Grausem vytvořila hudební performanci „Some Disordered Interior Geometries” podle poezie Heinera Müllera a jeho manželky Inge.

Sólová performance inspirovaná fotografiemi Francescy Woodman „Untitled” (2012) získala Dosku v kategorii Nejlepší inscenace sezony 2012/2013 a byla nominovaná v kategoriích nejlepší režie, nejlepší ženský herecký výkon a získala cenu za světelný design „Počin” na festivalu KioSK 2013.

Jako herečka a performerka se zúčastnila mezinárodních site specific projektů (TransForma 2009, Thalia Theater Halle) a uměleckých rezidenci (Grotowského institut ve Wroclawi, Le Tas de Sable – Ches Panses Vertes v Amiens). V roce 2011 byla stipendistkou Berliner Festspiele na Internationales Forum des Theatertreffens v Berlíně.

Jako režisérka spolupracovala s HaDivadlem („Soumrak samců”), se Státním divadlem Košice (opera „66 sezon”), se Slovenským národním divadlem („Desatero – 4. přikázání”), s Divadlem Letí („Proti pokroku. Proti lásce. Proti demokracii”), s Divadlem Aréna („Povstání”), s Národním divadlem (opera „Orango & Antiformalistický jarmark”), se Státní operou Praha („Roméo et Juliette”).


Katarína Cvečková

„Solo lamentoso” je vskutku splynutím originálnej témy s výpovednou choreografiou, sugestívnou hudbou, akčným svetelným dizajnom a príťažlivým performatívnym stvárnením.

kød – konkrétne o divadle, 2016 nr 4

Źródło: Teaser