Stanisław Wyspiański

Wesele

Veselka

Narodowy Stary Teatr ▪ Kraków, PL

režie a adaptace: Jan Klata
výprava a light design: Justyna Łagowska
choreografie: Maćko Prusak
hudba: FURIA

premiera: 12.05.2017

neděle
27
květen 2018
17:00
Těšínské divadlo, Český Těšín

Hysterický záchvat smíchu p. Czepce a novináře po slavných slovech „Co nového v politice?” a hned poté střet se stěnou zvuků black metalové Furie, hrající k tanci svatebčanům – takto dynamicky začíná „Wesele” AD 2017 v režii Jana Klaty.


Hrají:

Gospodarz Juliusz Chrząstowski, Gospodyni Beata Paluch, Pan Młody Radosław Krzyżowski, 
Panna Młoda Monika Frajczyk (gościnnie), Dziad / Upiór Ryszard Łukowski (gościnnie), 
Poeta Zbigniew W. Kaleta, Dziennikarz Roman Gancarczyk, Ksiądz Bartosz Bielenia (gościnnie), 
Jasiek Krystian Durman, Jasiek Andrzej Kozak (gościnnie), Maryna Jaśmina Polak (gościnnie), 
Zosia Anna Radwan, Haneczka Ewa Kaim, Rachel Katarzyna Krzanowska, 
Kuba Grzegorz Grabowski, Kacper Maciej Charyton, Czepiec Krzysztof Zawadzki, 
Radczyni Anna Dymna, Klimina Elżbieta Karkoszka (gościnnie), Żyd Mieczysław Grąbka, 
Stańczyk  Edward Linde-Lubaszenko (gościnnie), Wernyhora Zbigniew Ruciński, 
Rycerz Czarny Małgorzata Gorol (gościnnie), Hetman Zbigniew Kosowski, Chochoł Michał Kuźniak (gościnnie);
Zespół Furia:  „Nihil” (gitara, śpiew), „Sars” (gitara basowa), „Namtar” (perkusja), „A.” (gitara)


Ačkoli namísto malebné bronowické chaty zde máme co do činění s prostředím v neustálé přestavbě, režisér drama nezmodernizoval nijak násilně: lešení, které navrhla Justana Lagowska, které je zahalené černou fólií, rozlámaný pařez a pustá kaple vytváří znepokojivou scénu, ve které se setkávají dva sobě cizí světy, které existují samostatně: vyčerpaní, bez energie a charisma „měšťáci” a povolný „lid” plný síly, slepě hledající únik. Tyto světy se spojují pouze v mometech tanečního transu. Okolo scény na čtyřech pomníkových podstavcích stojí hudebníci s černobílými tvářemi – moderní Chocholi. Právě v tempu jejich hudby se rozehrává akce vedená „napůl výsměšně a napůl vážně”, ale v extatických momentech choreografických částí Maćka Prusaka dosahuje bodu varu. Po chvíli však hrdinové propadnou do další apatie, kdy „se baví s námi”, a věčně čekají na znamení.

Jan Klata doporučuje zhlédnutí dramatu Stanislawa Wyspianského – jedná se o neustálé polské „zpytování svědomí a vyjmenovávání chyb” – mezi jinými prizmatem slavného proroctví z Tegoborza, které v představení vyřkne Wernyhora: Za dvě desítky let přijdou časy, kdy z nebe oheň vytryskne. Tehdy se naplní písně Wenyhory. Celý svět se krví zabarví. […] Vznikne Polsko od moře k moři. Čekejte na to půl století. Chránit nás vždy bude božská láska, tak trp a modli se člověče.

Tvůrce představení Jan Klata patří do skupiny nejlepších polských režisérů posledních dvou dekád. Jeho první samostatou divadelní realizací bylo představení Revizor Nikolaje Gogola v Divadle ve Valbřichu (2003), které bylo o rok později uvedeno na našem festivalu a bylo oceněno cenou Zlamany Szaban (o rok později tuto cenu u nás získalo další jeho představení vytvořené ve Valbřichu, „...córka Fizdejki” podle Witkaceho). Mezi jeho nejlepší představení patří mimo jiné „H” podle „Hamleta” Williama Shakespeara (Divadlo Wybrzeze v Gdaňsku), „Transfer” a „Sprawa Dantona” Polské divadlo ve Vratislavi. V letech 2013-2017 byl Klata ředitelem Starého národního divadla Heleny Modrzejewské v Krakově.


Bez chocholího tance

Je to „svatba” bez chocholího tance ve finále, neboť chocholí tanec probíhá neustále. Tím představuje výjímečnou manifestaci síly mnohagenerační herecké skupiny Starého divadla a dokonale zapadá do poslání národní scény. K literární klasice přistupuje s úctou a díky fenomenálním hercům dává zvuk a výraz každému slovu z textu Wyspianského.

Jacek Wakar, O! Kultura Magazyn

Dvojí Jasiek

„Wesele” Klaty nemá být intelektuální analýzou současné doby, jako spíše obrazem nálad a představením o síle textu Wyspianského. A toto zde velmi dobře funguje. První akt „Wesele” ve Starém divadle se řadí mezi nejlepší představení Klaty: dynamické, ostré a hořké. V dalších převažuje melancholická otupělost. Takto to však zjevně mělo být. Těžko, aby to bylo jinak. Ostatně divadlo Klaty nebylo nikdy nijak zvlášť optimistické. Nenesl víru ve změnu světa – zvláště k lepšímu. A protože všechno trvá roky bez větší naděje, je i Jasiek, který ztrácí zlatý roh, dvojí: staro-mladý. Hrají ho 26-letý Krystian Durman, nejnovější herecký přírůstek krakovské scény a 82-letý Andrzej Kozak, který na scéně Starého divadla působí již půl století.

Witold Mrozek, „Gazeta Wyborcza” nr 111 online

Hrdinou je celá společnost

...každá generace Poláků vidí ve hře “Wesele” sebe. Mění se systémy, mění se celá společenská struktura, moderní inteligence a moderní „lid” už nemá se svými představiteli ve „Wesele” nic společného a přesto „andělská duše” a „negativní vlastnosti” zůstávají stejné. Zvláštní hodnota umění Wyspianského leží pravděpodobně v tom, že málokterý národ má právě takové drama, které se s každým uvedením na scéně stává všeobecným psychodramatem, zpytováním svědomí a vypočítáváním chyb. Tragédií svého druhu, kdy hrdinou je celá společnost.

Jan Kłossowicz, Narodowa psychodrama, „Literatura” 1978, č. 2