Silence. Cisza w Troi

Silence. Ticho v Troji

Teatr Biuro Podróży ▪ Poznań, PL

režie: Paweł Szkotak
hudba: Wiki Nowikow
scénografie: Teatr Biuro Podróży,
Magdalena Deput, Sławomir Kuśnierz
herci: Bartosz Borowski, Magdalena Dębicka,
Aizah Khan, Łukasz Kowalski, Joshua Patel,
Jarosław Siejkowski, Marta Strzałko,
Tomasz Wrzalik, Maciej Zakrzewski

pátek
25
květen 2018
21:00
Náměstí ▪ Cieszyn
 Vstup zdarma!

Divadlo Biuro Podrozy se na situaci dívá z hlediska obyvatele obleženého města, na které spadly bomby. Z hlediska člověka, kterého by ještě několik let zpátky nenapadlo, že se stane uprchlíkem. Hrdinové představení jsou děti – nevinní svědci smrti blízkých osob, oběti putování a hladu. Pro tyto děti a pro jejich budoucí mír se zkusme alespoň na chvilku vtělit do role uprchlíka.


Představení vzniklo na zakázku Greenwich+Docklands International Festival/London a Hull UK City of Culture  / Freedom Festival v koprodukci s GDIF. Premiéra se konala v Londýně 30.6. a 1.7.2016.

Divadlo Biuro Podrozy, které je známé svým legendárním venkovním představením Carmen Funebre, které ukazuje zvěrstva války, se opět věnuje tomtuto tématu. S využitím venkovního divadla: symbolické scénografie, ohně, chůd, postav dětí a strhující hudby, vypráví o lidech, kteří se ocitli v bouři války, a kterým už zůstaly pouze sny o útěku.

V souvislosti s otřesnými porážkami a čistkami, které probíhají na Blízkém Východě, jejichž výsledkem je masový odchod obyvatel do bezpečnějších míst, divadlo Biuro Podrozy vypráví o osudech těch, kteří se za okamžik stanou uprchlíky. Po představení Carmen Funebre inspirovaného válkou v Jugoslávii se zdálo, že se v moderním světě již nic horšího stát nemůže. Nicméně realita předčila naši představivost. Jsme svědky fenoménu nebývalého rozsahu, který vyvolává úzkost a strach v celé Evropě. Máme se čeho bát?

Divadlo Biuro Podrozy letos slaví 30-ti leté výročí. Divadelní skupina byla založena v roce 1988 Pawlem Szkotakem a je jedním z nejzajímavějších polských alternativních divadel vyrůstající ze zkušeností kontrakultury. Všechny práce v Biurze Podrozy jsou tvořeny v souladu s myšlenou kolektivní tvorby a jsou připravovány skupinou pod vedením Pawla Szkotaka. Skupina se odvolává na tradice polské kontrkultury  – divadla Laboratorium Jerzego Grotowského, Gardzienic a divadla Ósmego Dnia.  Prvními díly skupiny byla venkovní představení Einmal ist keinmal (1988) a Łagodny koniec śmierci (1990). V roce 1992 připravila skupina slavnou a velkolepou podívanou pod širým nebem Giordano, které bylo prezentované na našem festivalu v roce 1994. Další šokující venkovní představení plné dramatu Carmen Funebre (I. verze – 1993, II. verze – 1994) vyprávělo o osudu současných vyhnanců. Rukopis Alfonse van Wordena – toto představení bylo inspirováno příběhem Jana Potockého Rukopis nalezený v Zaragoze z osmnáctého století, známého také z filmu Wojciecha Jerzeho Haasa. Představení vzniklo v roce 2002 a v tom stejném roce se objevilo na našem festivalu. Jiným výrazným představením byla Planeta Lem (2010) – představení o tom, že svět, který vymyslel Stanislav Lem ve svých povídkách, se vpodstatě stane naší skutečností.

Biuro Podrozy se také často účastní polských a zahraničních divadelních festivalů. Poznaňská skupina je laureátem mnoha prestižních ocenění. Mimo jiné Fringe First a Critics Award na Mezinárodním uměleckém festivalu v Edinburgu (1995), Hamada Award na totožném festivalu (1996)  a také The Best Scenography Award na Mezinárodním festivalu Experimentálního divadla v Kairu (2001). Pořádá také divadelní workshopy, které se konaly mimo jiné v Polsku, Spojených státech, Velké Británii, Izraeli, Rusku, Libanonu, Kolumbii a také v Iráku.

Pawel Szkotak je zároveň s prací v divadle Biuro Podrozy aktivní v divadelních institucích jako režisér. V letech 2003-2015 byl hlavním ředitelem a uměleckým ředitelem Polského divadla v Poznani.

 

 


Dave Fargnoli, „The Stage”:

Představení prezentující společnost, která se snaží žít běžný život v průběhu bezejmenného konfliktu, je plný nezapomenutelných obrazů. Figuríny velikosti dítěte animované herci se stávají tichými hrdiny a je s nimi zacházeno s dojemnou něžností jak v činnostech tak při tanci nebo útěku. Scéna, ve které jsou zachraňovány z dramaticky hořící konstrukce, se jeví jako šílenství a stává se opravdu nebezpečnou.

 

Představení se odehrává pod zvýrazněným titulkem, který je citátem z Refugee Blues W.H. Audena „To místo má deset milionů duší” a zdá se být ideálním motem pro různorodý festival s hlubokou mezinárodní perspektivou.