Maria Wojtyszko

Piekło-Niebo

Wrocławski Teatr Lalek ▪ Wrocław, PL

režie Jakub Krofta
scénografie Matylda Kotlińska
hudba Grzegorz Mazoń
choreografie Aneta Jankowska
design osvětlení Damian Pawella
projekce Jakub Lech

hrají
Jolanta Góralczyk, Anna Makowska-Kowalczyk, Agata Kucińska
Marta Kwiek, Patrycja Łacina-Miarka, Edyta Skarżyńska
Grzegorz Borowski, Krzysztof Grębski, Radosław Kasiukiewicz
Marek Koziarczyk, Konrad Kujawski
Tomasz Maśląkowski, Grzegorz Mazoń, Sławomir Przepiórka

neděle
27
květen 2018
11:00
Teatr im. Adama Mickiewicza, Cieszyn

Představení pro celou rodinu – pro děti od 7 let a pro jejich rodiče a opatrovníky libovolného věku.


Lyrické představení, jehož akce se odehrává mezi nebem, zemí a peklem.

Hlavní hrdinka – matka sedmiletého Tadzia, která je milovníkům klubové hudby známá jako DJ DAJE RADĘ, se dostane do nebe. Brzy však uzná, že její čas ještě nenadešel, a že se za každou cenu musí vrátit na zem ke svému synovi. V průběhu útěku z podsvětí poznává ďábla, který by se chtěl stát člověkem, archanděla, který kdysi býval člověkem a také vlastního otce, který je pouze polovinou člověka. Tak trochu veselý a trochu smutný příběh nám vypráví Tadzio, který se po odchodu matky schoval ve skříni a nechce z ní vylézt. Spolu s ním prožíváme ztrátu a zkoušíme se s ní smířit.

Peklo – Nebe je představení o lásce a proměnách, které musíme akceptovat, abychom mohli žít život naplno. Zároveň je o ženské síle, revoltě, nesouhlasu s tím, co nám osud přináší. I o tom, že matky vše vždy zvládnou (DAJĄ RADĘ).

 

Autorem představení je Jakub Krofta, český režisér, autor divadelních scénářů, mnohaletý umělecký ředitel světově proslulého Divadla Drak v Hradci Králové. Od roku 2012 je ředitelem Vratislavského loutkového divadla.


Bezbožné nebe

Všechno, co Jakub Krofta ukazuje na scéně, se zdá být pouhým prostředkem k dosažení cíle: odvyprávění příběhu tak, jak si zaslouží, vedení herců tak, abychom byli s nimi. Tento způsob čisté režie je možná nejtěžší: neobsahuje okázalost, ale jsou zde účinky: smějeme se, jsme v napětí a zárověň vše funguje jako nově zařízený moderní byt – kolečka se točí, když je potřeba, kostýmy jsou dostatečně výrazné a co je ironií, herci – v čele s Agatou Kucińskou -  se zdají přešťastní, že mohou v tomto představení hrát. A co teprve animace Jakuba Lecha! Takové chci doma, chci si je promítat na stěnu – ty 3D diamanty, ty pulzující linky. A nejvíce ze všecho chci, aby mě někdo častěji bral mezi Boha a Satana do bezbožného nebe a pekla bez kotlů, kde se odehárává laický, lidský, moudrý příběh.

Anna Wakulik, Nieświęte niebo [Bezbožné nebe], sztukawspółczesna.org